...Musíte aspoň jednou zažít mít hlad. Prožít nějaký šok. Jednou se opravdu zamilovat." Jan Kaplický

Poprvé jsem se o Janu Kaplickém dozvěděla, když jsem před několika měla připravit prezentaci českých osobností na mezinárodní projekt Německu. Protože to bylo ještě před soutěží na realizaci národní knihovny, v Česku se o něm příliš nemluvilo. A já jsem byla překvapená, jaktože jsem nikdy dříve neslyšela o člověku, který toho tolik dokázal. Fascinovaly mě fotky jeho realizací a když pak chobotnička vyhrála, tak jsem si říkala - jů, to je on. Ten pán, který spolupracoval i s NASA.

Chobotnička se mi po počátečním šoku začala líbit moc a moc, nějak mi připomínala Beatles (I´d like to be/ Under the sea/ In the octopus´s garden/ With you).

Přesto, první asociací na Kaplického pro mě už asi napořád zůstane to, co napsal, když měl pro mf dnes v pár řádcích popsat zamilování. Dokázal ve mě něčím pohnout, což se běžnému rozhovoru pro noviny obvykle nestává...O to víc mě asi dneska šokovalo, jak moc mohou být někteří lidé plní zášti a předsudků. Jako třeba jistá paní profesorka - citát v reakci na jeho smrt postačí "Však má co chtěl, když si vzal vnučku. Proboha vždyť ona byla o čtyřicet let mladší"  Pár hodin po smrti dotyčného to na mě působí jako donebevolající...něco *došla jí slova*


"Přesně si pamatuju, když mi poprvé řekla: Miluju tě. Bylo to na stanici Paddington, ona odjížděla vlakem na letiště. Podlomila se mi kolena a nemohl jsem dýchat. Nejdřív jsem skoro vpadl do toho vlaku a málem s ní odjel. Ale pak jsem si šel dát frťana. Přidá vám to úžasnou sílu. Mně se dokonce hned ztratilo několik vrásek.

Poslal jsem jí z Londýna květiny. Je to jediná žena na světě, pro kterou jsem něco takového udělal. Nikdy jsem nikoho tolik nemiloval. Už jsem vůbec nečekal, že se mi něco takového může stát, že něco takového můžu prožít. Hrozně se bojím, abych ji nezklamal." J. K. o zamilování
 

Prostor a čas jsou způsoby myšlení, nikoli podmínky bytí člověka. Čas v podobě, v jaké ho vnímáme prostřednictvím hodin a kalendářů, je výlučně lidským vynálezem a týká se jen a jen lidského výkladu světa.

                                                                  
ALBERT EINSTEIN

Divíš se, že kolem chodí lidé, aniž by si tě všimli, když ty sám míjíš tolik lidí bez povšimnutí a nezajímá tě, co je bolí a čím se ve skrytu duše užírají.

Cesare Pavese
 Le Métier de vivre

Krásná knížka (kdybyste scháněli, tak autorem je Sergio Bambarén). A tak vám naservíruju pár citátů, kterými je prošpikovaná...no hlavně pro Zuzanku ;)), ale snad i pro někoho dalšího.



Neveď své kroky cestou vyšlapanou,
raději zamiř do neznáma branou
a poznamenej zemi dosud neoranou.


I když procestujeme celý svět, 
abychom našli krásu, 
musíme si ji vzít s sebou,
jinak ji nenajdeme.
                                                                                          

I cesta dlouhá tisíc mil
začíná prvním krokem...
tím správným směrem.


Představ si to a budeš to mít.
Vysni si to, a můžeš tím být.
Věř si, protože víš víc,
než by ses kdy odvážil říct.



Vidíš věci a ptáš se:
Proč?
Ale já sním o tom,
co nikdo nikdy neviděl,
a říkám si:
Proč ne?