...Musíte aspoň jednou zažít mít hlad. Prožít nějaký šok. Jednou se opravdu zamilovat." Jan Kaplický

Poprvé jsem se o Janu Kaplickém dozvěděla, když jsem před několika měla připravit prezentaci českých osobností na mezinárodní projekt Německu. Protože to bylo ještě před soutěží na realizaci národní knihovny, v Česku se o něm příliš nemluvilo. A já jsem byla překvapená, jaktože jsem nikdy dříve neslyšela o člověku, který toho tolik dokázal. Fascinovaly mě fotky jeho realizací a když pak chobotnička vyhrála, tak jsem si říkala - jů, to je on. Ten pán, který spolupracoval i s NASA.

Chobotnička se mi po počátečním šoku začala líbit moc a moc, nějak mi připomínala Beatles (I´d like to be/ Under the sea/ In the octopus´s garden/ With you).

Přesto, první asociací na Kaplického pro mě už asi napořád zůstane to, co napsal, když měl pro mf dnes v pár řádcích popsat zamilování. Dokázal ve mě něčím pohnout, což se běžnému rozhovoru pro noviny obvykle nestává...O to víc mě asi dneska šokovalo, jak moc mohou být někteří lidé plní zášti a předsudků. Jako třeba jistá paní profesorka - citát v reakci na jeho smrt postačí "Však má co chtěl, když si vzal vnučku. Proboha vždyť ona byla o čtyřicet let mladší"  Pár hodin po smrti dotyčného to na mě působí jako donebevolající...něco *došla jí slova*


"Přesně si pamatuju, když mi poprvé řekla: Miluju tě. Bylo to na stanici Paddington, ona odjížděla vlakem na letiště. Podlomila se mi kolena a nemohl jsem dýchat. Nejdřív jsem skoro vpadl do toho vlaku a málem s ní odjel. Ale pak jsem si šel dát frťana. Přidá vám to úžasnou sílu. Mně se dokonce hned ztratilo několik vrásek.

Poslal jsem jí z Londýna květiny. Je to jediná žena na světě, pro kterou jsem něco takového udělal. Nikdy jsem nikoho tolik nemiloval. Už jsem vůbec nečekal, že se mi něco takového může stát, že něco takového můžu prožít. Hrozně se bojím, abych ji nezklamal." J. K. o zamilování
 

To už je 14. října? Vážně? Nějak to letí...:)

Zima se sice blíží, ale vzhledem k tomu, že mám od soboty nový kozačky, se není čeho bát :)) I když, musím říct, že se zoufale netěším na okamžiky, kdy v tom mrazu půjdu na nultou hodinu, celá navlhnu, vysleču navlhlé oblečení, abych ho mohla ve tři hodiny odpoledne vytáhnout ze skříňky, stále nepříjemně mokré, a vydat se na cestu domů. ://

Jinak po skoro měsíčním zařizování jsem se rozhodla vykašlat na kurz přípravy na FCE. Několika zdroji to bylo označeno za zbytečné, tak to balím a...no uvidí se :) Ale moc bych si ho chtěla udělat ještě tento školní rok. 

V pátek jsme v přípravě na Zertifikat Deutsch měli na programu Hörverstehen a upřímně mě to vyděsilo. Některým částem jsem nerozuměla absolutně. Zčásti za to asi mohla špatná akustika, ale stejně...:/

Ve čtvrtek jsem byla domluvená na odpoledne se Zuzkou, že jdeme na kafe a přibereme s sebou českou historickou prózu. V Inn Café bylo docela plno a ještě k tomu zakouřeno, v Magic Café zavřeno a tak jsme skončily U dračí princezny. V čajovně jsem nebyla straaašně dlouhou dobu...naposledy...hmm...v Taškentu se Zuzkou :)) A bylo to fajn...jako obvykle tam byla půlka naší školy, což osobně považuju spíš za nevýhodu. Ten pán, před kterým mě Zuzka varovala (obsluha) je vážně poněkud...ehm...zvláštní a to ne zrovna příjemným způsobem...ale co už :))
Havaj pohár byl ňam, stejně jako kokosové hrudky v jogurtu. Dokonce i historická próza nám docela šla...a byla to i zábava. Njn, třeba když jsem luštila své poznámky k Psohlavcům - "hmm...povstání proti Lomikarovi (panstvu). Jo a ještě tady mám nějaký František Ladislav...to bude asi Lomikar" :DDD Kdo uhodne, k jakému dílu se poznámka vztahovala? ;))
Zuzka ovšem nezahálela...
já: "Takže počátky realismu můžeme sledovat v díle Němcové, Borovského a Nerudy."
Zuzka: "A Havlíčka."
já: "No však - Borovského."
Zuzka: *nechápe* "Ahaaaa - to je Havlíček Borovský"
já: "no....*rofl*"

Jinak poněkud nestíhám ze semináře z dějepisu...je půlka října a my jsme na začátku pravěku. S takovouhle nedojdem ani do středověku. Na to, aby  mi někdo pět minut pomocí kresby stylem - antilopa popoběhla, člověk popoběhl- vysvětloval lov anitlopy...to vážně ne. 

Co mě v poslední době šokovalo v pozitivním slova smyslu - Jan Kaplický je spoluautorem Centre George Pompidou v Paříži! Zase pro jednou jsem na někoho hrdá. O to víc mě zvedá ze židle, když někdo o jeho návrhu Národní knihovny mluví stylem, jako radní za ODS. Ok, nemusí se líbit každému. Ale za výraz "chrchel" by někdo vážně zasloužil *vidí rudě*.


Jinak, pokud byste mi chtěli udělat radost, klikněte na tenhle odkaz, opište kód, dejte vote. Děkuju :)) Jo a můžete to udělat každých 60 minut. :D

http://voteyourteam.com/vote.aspx?TeamID=171