Home
Ne každý, kdo bloudí, je ztracen.
Jsem vločka spadlá z nebe...co když se rozplynu?
Recent Entries 

Advertisement

Customize
20th-Oct-2007 09:28 pm(no subject)

Užívám si extra prodlouženého víkendu, jelikož od středy mě ve škole nikdo neviděl :) 
A bylo to strašně fajn, dělala jsem věci,  které jsem nějak nestíhala - konečně jsem si něco přečetla, zhlédla dva filmy a stáhla novou hudbu.


První věc, ke které bych se mohla ještě vrátit. Česko - Německo 3:0! Hráli moc krásně a jsou to naše šikulky...ani pan kapitán nemusel skákat z tribuny, aby nás zachránil. Maminka nicméně prohlásila fakt, že Rosa nehrál, za pozitivní, protože jenom poletuje uprostřed a potahuje si dlouhý rukávy :DD No jo, naši rodičové nezklamou, viď Zuzi? ;))


I když čtvrtek a pátek byli díky absenci školy příjemné, pondělí taky stálo za to. Trénink vedla Zuzanka a byl skvělý...tak moc mě to předtím ještě nebavilo. A k protahování nám hrála Baletka a Vakuum (viz. nová deska Chinaski). A vůbec, nemohla bys nás trénovat častěji, prosím? *psí oči* Pak jsme ještě zašly do čajovny a obsluha byla pro tentokrát normální, Havaj pohár skvělý a povídaly jsme si o všem možném, až začali hrát Imagine a já si neodpustila poznámku, že tahle písnička je sice úžasná, ale přesto - Paul 4-ever! Tak jsme si začaly povídat o Paulovi a vydrželo nám to až na cestu domů - Zuzka prohlásila, že má nádherný oči a já nemůžu nesouhlasit...jako mladej byl krásnej a krásnej je pořád. Ale hlavně děla úžasnou hudbu a když si pustím jeho poslední album, tak mi stejně vždycky znovu dokáže vyrazit dech <333 

V úterý byl další trénink, na který ale skoro nikdo nepřišel. Z nové části sestavy jsem si nezapamatovala nic, tak jsem si aspoň zkoušela ten kousek chachy, který teoreticky "umím". :) A ve středu jsme se učili sambu.

Byla jsem u očního a odešla s kontaktníma čočkama. V ordinaci mi to nějak záhadně šlo, do levýho oka jsem ji dokonce dostala napoprvé. Ve čtvrtek jsem je měla podstatnou část dopoledne, ale pocity velmi smíšené...nasazování a vyndávání mi trvalo, což jsem ostatně čekala. Ale neviděla jsem přes ně tak, jak bych si představovala. Pořád jsem je v tom oku cítila a navíc...nevím, jak bych to popsala, - ostření mi trvalo strašně dlouho. Když jsem se dívala na nějaký bod, tak jsem ho viděla ostře, ale když jsem se otočila, nebo mrkla, všechno bylo chvíli rozmazané...to by se nemělo dít, nebo ano? :// Po cestě zpátky jsem si aspoň zašla do knihy koupit First Certificate Language Practise...tak teď už se do toho jenom pustit :)


Dívala jsem se na Deset důvodů, proč tě nenávidím  a uvědomila jsem si, že mám ráda romantické komedie z prostředí amerických středních škol :DD Skoro vždycky je tam hezká hudba, dopadne to dobře a tady navíc hrál Heath Ledger...takže jsem si to užila :))
Mimochodem...hodina literatury na americké střední škole opět nezklamala...samozřejmě probírali Shakespeara *lol*. I když přece jenom - učitel byl černoch a část jakéhosi sonetu jim zarapoval, načež prohlásil něco ve stylu, že Shakespeare je sice bílej a mrtvej, ale byl to fakt machr. *headdesk*

Pak jsem se pustila do čtení "Jak na věc" od Nicka Hornbyho. Film jsem viděla a líbil se mi, knížka byla taky moc fajn.

A konečně dneska jsem se dívala na film, který mě pro jednou zase úplně dostal a to Hedwig and the Angry Inch. ♥♥
Světe div se, mám rozečtenou další knížku (Veronika se rozhodla zemřít od Coelha). Očividně jsem trpěla vážným kulturním deficitem :)


P.S. Úplně nejvíc moc se těším na příští týden, protože jedeme do Říma!!! *jásá*


6th-Feb-2007 06:42 pm - Vítr dálek

Krásná knížka (kdybyste scháněli, tak autorem je Sergio Bambarén). A tak vám naservíruju pár citátů, kterými je prošpikovaná...no hlavně pro Zuzanku ;)), ale snad i pro někoho dalšího.



Neveď své kroky cestou vyšlapanou,
raději zamiř do neznáma branou
a poznamenej zemi dosud neoranou.


I když procestujeme celý svět, 
abychom našli krásu, 
musíme si ji vzít s sebou,
jinak ji nenajdeme.
                                                                                          

I cesta dlouhá tisíc mil
začíná prvním krokem...
tím správným směrem.


Představ si to a budeš to mít.
Vysni si to, a můžeš tím být.
Věř si, protože víš víc,
než by ses kdy odvážil říct.



Vidíš věci a ptáš se:
Proč?
Ale já sním o tom,
co nikdo nikdy neviděl,
a říkám si:
Proč ne?

7th-Oct-2006 05:07 pm(no subject)

Sedím tady, posloucham hudbu, čtu básničky a tak nějak velice překvapivě je mi docela fajn ;))
Hrozně mě pobavily některý výroky...hmm a už se těším, až je budem všechny zapisovat =)))
Jo a včera jsem se dozvěděla, že teoreticky bych klidně mohla maurovat z francouzštiny...
Jen tak, mezi řečí...
Dočetla jsem naprosto fantastickou knížku od Michaela Cunninghama - Hodiny. Byl podle toho natočený i film. Knížka má jedinečnou atmosféru...prolínající se příběhy...překvapení nakonec...a navíc je i docela tenká...takže kdyby se vám chtělo něco číst, vřele doporučuju ;))
Přihodím poslední várku básniček od Préverta a možná i jednu moji ;))

Je mi tak nějak zvláštně, nevím, neumím to pojmenovat. Zároveň jsem unavená a nesoustředěná...no jasně, měla jsem jít ráno ještě spát...ale to by nemohl existovat internet. 
O víkendu jsem konečně dočetla Pravidla moštárny od Johna Irvinga. Je to hrozná bichle =)). Ze začátku jsem měla problém začíst se...ale nakonec se povedlo a já nelituju času, který jsem s touhle knihou strávila.
 

V zapadlém městečku St. Cloud´s ve státě Maine, kde doktor Larch zřídil sirotčinec s nemocnicí, se narodil chlapec jménem Homer Wells. Po několika frustrujících zážitcích v pěstounských rodinách zůstává v sirotčinci natrvalo a teprve v dospělém věku se vydává do světa, o němž se v téměř dokonale izolovaném městečku dozvídal jen zprostředkovaně, zejména od svého "otčíma", zakladatele a ředitele sirotčince, samozvaného kronikáře, oddaného lékaře a bojovníka "za práva narozených dětí", doktora Larche.

Pravidla moštárny jsou především příběhem o poznávání světa. Ten Homerův velký svět leží v sadařské oblasti na atlantském pobřeží státu Maine: zde se učí "pravidlům", jimiž se svět řídí, prožije velkou lásku a velké dilema, protože milovaná je ženou jeho nejlepšího přítele. A odtud vede dál svůj letitý spor s doktorem Larchem. Paralela mezi pravidly pro sezonní dělníky, jež majitelka sadařství, statečná a moudrá Olive Worthingtonová, vyvěšuje každoročně v moštárně, a zákony a zásadami, podle nichž je spravován tento náš svět, vyvrcholí až v závěru románu, kdy Homerovo poznávání končí a sirotek konečně nachází ve světě své místo v duchu první zásady Wilbura Larche: být užitečný.

Advertisement

Customize
This page was loaded Dec 10th 2009, 10:50 am GMT.